Článek v německém jazyce najdete ke stažení zde:

Překlad vytvořený pomocí umělé inteligence nabízíme níže.

Setkání rodáků 

Kottwitz a Ketzelsdorf 2025

(Chotěvice a Kocléřov)

Georgine Nitsch a její manžel strávili opět velmi krásný čas v Krkonoších.

Už ve středu 25. června jsme s manželem přijeli, protože jsme – stejně jako loni – chtěli navštívit různá místa. Byla to mimo jiné Dvůr Králové (zde jsme měli i náš prázdninový byt), Černožice (zde žil jeden můj strýc), Hradec Králové, Vrch (Verdeck), Mostek a Kuks (Gradlitz). Navštívili jsme také Katharinendörfel, což jako obec již neexistuje, ale nachází se zde volnočasový areál se dvěma malými rybníky, kempem, ubytováním a restaurací. Leží krásně klidně v údolí, obklopený lesy. Na většině navštívených míst jsem na hřbitovech opět pátrala po stopách předků. Byli jsme také u domu mých předků v Siebojed č. 1, bohužel tentokrát nebyl nikdo doma.

Na hřbitově v Dubeneci jsme navštívili hrob mého pradědečka Eduarda Patzaka, který jsem nyní pronajala na dalších 12 let, aby byl zachován. Bohužel, stejně jako mnoho jiných hrobů, není v dobrém stavu, ale společně s příbuznými mého otce ho chceme znovu upravit, aby byl pěknější. Kromě toho jsem kvůli svému genealogickému bádání měla schůzky na katastrálním úřadě a na obecním úřadě v Trutnově. V obou úřadech byli zaměstnanci velmi přátelští a velmi se snažili vyřídit mé žádosti.

V sobotu (Kottwitz – kostel sv. Petra a Pavla) a v neděli (Ketzelsdorf – U Studánky) se konaly bohoslužby/setkání. Přijetí byla velmi srdečná a radost ze shledání těch, které jsme loni poznali, byla na obou stranách veliká.

Obě bohoslužby byly velmi dobrou návštěvnost a opět byly krásně připravené. Sloužil je v Kottwitz farář Konrad Richter a farář z Trutnova, Ján Kubis. Mši doprovázel sbor a hrál také hudebník na lesní roh.

Na přípravách a organizaci se mimo jiné podíleli: starosta Kottwitz Vladimír Lukeš, který také pronesl krátký uvítací projev, rodina Jitka a Jiří Baškovi, kteří – jak jsem se později dozvěděla – v ten den slavili své 50. výročí svatby. Srdečně gratuluji! Naše milá Gudrun Bönisch, HOB z Kottwitz, která se zde už mnoho let zapojuje se svými dlouholetými zkušenostmi, organizuje a je ve všech ohledech velmi nápomocná, stejně jako Walter Kuhngaber z Kottwitz, který je rovněž velmi zapojen do organizace. Jemu vděčíme za mnoho nádherných fotografií pro naše vzpomínky. Po bohoslužbě v Kottwitz jsme byli ještě v Hermannseifenu v restauraci U Soudku, která kvůli nám ten den speciálně otevřela. Jídelní lístek je v němčině i češtině, jídlo bylo opět velmi dobré a panovala dobrá nálada s mnoha rozhovory. Po jídle jsme se před restaurací shromáždili ke skupinové fotografii; bohužel na ní nejsou všichni návštěvníci kostela.

U Mariánského pramene sloužili mši farář Konrad Richter a český koncelebrant a host Mons. Mgr. Jan Paseka, generální vikář královéhradecké diecéze. Suzana Kazmirowska spolu se sestrou Ludmilou připravily pro návštěvníky jídlo, nápoje, kávu a zákusky s dalšími pomocníky. V kostele zpíval sbor Schola z kostela sv. Gotharda v Praze, na varhany hrál Karel Otruba. Otruba a jeho rodina doprovázejí německo-českou pouť ke Studánce hudebně od počátku devadesátých let; dvě z jejich tří dětí zpívají ve sboru. Vedoucí sboru pochází z Krkonoš a už s rodiči často k prameni putoval. Po mši jsme se na schodech sešli ke skupinové fotografii.

Společenské setkání doprovodil velmi pěknou hudbou spolek NaŽďár ze Žďáru. Spolek se snaží o záchranu kostela v Sooru (Horním Žďáru u Hajnice).

Další účastníci a pomocníci: Petr Ježek, místostarosta v Ketzelsdorfu, který na začátku pronesl projev; obec poskytla stany, stoly a lavice zdarma. Věra Nýčová a Ljuba Justová z Ketzelsdorfu a Komárova pomáhaly mimo jiné s květinovou výzdobou, úklidem a pečením koláčů, které byly velmi chutné.

Jako tlumočník působil – stejně jako loni – Christian Kazmirowski. Kostelník Pavel Sibr z Ketzelsdorfu se o kostel stará po celý rok; velmi ho podporují Václav Lokvenc (lesník) a Ladislav Hladký (z Altenbuch-Döbernei). Walter Kuhngaber z Kottwitz pořizuje vždy skvělé vzpomínkové fotografie a pomáhá i při dotazech. Mě osobně také velmi potěšilo, že Julia Heindl, dcera jedné z rodin, které jsme loni poznali, přednesla v Ketzelsdorfu přímluvy v němčině.

Nevím, zda dokážu slovy vyjádřit, jak krásné to bylo a kolik si lidé dali práce, aby všichni mohli strávit tak příjemný společný čas. Za to patří můj srdečný dík všem, kteří k tomu přispěli!

Velkou radost by mi udělalo, kdyby se v příštích letech bohoslužeb a setkání účastnilo ještě více zájemců – potomků, přátel i přespolních. Kdyby mladší generace umožnily těm, kteří už dlouhou cestu sami nezvládnou, ještě jednou se do vlasti podívat – a kdo ví, třeba člověk náhodou pozná lidi, s nimiž je příbuzný. To se mi loni stalo a velmi se mě to dotklo a potěšilo. Tak či tak, Krkonoše vždy stojí za cestu!

S upřímným poděkováním a s nejlepšími přáními pevného zdraví.
Georgine Nitsch