Česko-německá pouť 2025

Přelom června a července je na poutním místě u Studánky v Kocléřově již tradičně spojen
s česko-německou poutí. Pominuly časy, kdy z Německa přijíždělo i několik autobusů s rodáky
a jejich rodinami a osobní automobily musely pro velké množství parkovat na louce
na druhé straně silnice. Na věčnost odešli mnozí z těch, kdo pravidelně a po mnoho let věnovali Studánce čas, finance, úsilí a lásku a to buď na místě, v Kocléřově, nebo na dálku, z Německa. Měnili se duchovní správci. Ale jedno zůstává. Studánka neztrácí své kouzlo a přitažlivost pro lidi nejrůznějšího založení. A nachází nové příznivce, kteří usilují o udržování tak jedinečného místa.

Letos se poutní mše u příležitosti svátku Navštívení P. Marie (podle staršího liturgického kalendáře) konala v neděli 29. června. K velké radosti přítomných opět přijel německý duchovní, Konrad Richter. Provází poutě od roku 1994, vloni ovšem nemohl pro nemoc dorazit.
Narodil se v roce 1944 v Nových Zámcích (Dolní Olešnice) v dosud stojícím hostinci u silnice. Iniciály nad vchodem JR patří jeho dědečkovi, Johannu Richterovi.

S Konradem Richterem sloužil v krásně květinami vyzdobeném kostele mši vzácný host,
generální vikář Královéhradecké diecéze, Mons. Jan Paseka. Hudebního doprovodu bohoslužby
se ujal, tak jako skoro každý rok, u varhan pan Karel Otruba. Nádherný zpěv byl zásluhou scholy při kostele sv. Gottharda v Praze.

Obec Vítězná zapůjčila a na místo nechala dovézt stoly, lavice a stany. U kostela pak lidé po mši mohli posedět, pohovořit a občerstvit se polévkou, nápoji nebo koláčem. Za upečení koláčů patří velký dík místním ženám.

Přátelskou atmosféru zpříjemňovalo hudební a taneční vystoupení sboru NaŽďár, který je součástí stejnojmenného spolku působícího při kostele za kopcem, v Hajnici Horním Žďáru.

Po obědě se zájemci ještě společně modlili při pobožnosti křížové cesty u jednotlivých zastavení
v lese.

Někteří poutníci z Německa, potomci místních rodáků, se zúčastnili pouti poprvé a zalitovali,
že s rodiči, nyní již nežijícími, dosud nikdy nepřijeli. Studánka pro ně byla objevem překvapivým
a krásným.

I pozdější ohlasy, které jsem zaznamenala z české i německé strany svědčí o tom,
že pečovat o Studánku má skutečně smysl.

Děkujeme, Pavle, Vašku, Ljubo, Věro, pane faráři Jane Czekalo, sestro Ludmilo, pane Hladký, paní Marie... a všichni další, ti, kdo se staráte, přispíváte nebo se scházíte pravidelně celoročně
na bohoslužbách u Studánky!

     Zuzana Kazmirowská